ZPRÁVY Z ŽELEZNIČNÍHO TRHU: Náš poslední rozhovor se uskutečnil před dvěma lety a věnovali jsme se hlavně Číně. Od té doby se však logistická mapa světa změnila. Jak vnímáte vývoj posledních měsíců?
Petr Rozek: Nejvýznamnější změnou je situace v námořní dopravě. Lodě přestaly využívat Suez a plují kolem Jižní Afriky. To má řadu důsledků - plavba je delší, dražší a méně bezpečná. Kolem mysu Dobré naděje jsou časté bouře, takže kontejnery padají do vody a ztráty se enormně zvýšily. Přepravci se obávali, že nevyužijí kapacitu nových lodí, ale nyní mají plné ruce práce.
ZPRÁVY Z ŽELEZNIČNÍHO TRHU: Můžeme očekávat obnovení dopravy přes Suez, nebo to ještě nějakou dobu potrvá?
Petr Rozek: Obávám se, že nebude obnovena okamžitě. Dokud se situace v Gaze nestabilizuje a nebudou eliminovány aktivity povstalců v oblasti, Suez zůstane rizikovou trasou. Pravděpodobně bude pokračovat po neomezenou dobu. Pokud se nám nepodaří eliminovat: za prvé Izraelce ve způsobu, jakým v Gaze operují. Ty ovšem nyní není nikdo schopen zastavit. Ostatně je to věc, která se nás zřejmě ani příliš netýká. A za druhé, a to je nejdůležitější, jak zastavit tyto povstalce, nebo co to je - povstalce nebo teroristy. Oni se plazí v poušti a jsou neviditelní. Saúdové měli velký zájem to nějak zastavit, protože je to pro ně konkurence, ale nepodařilo se to. Když tam bude letadlová loď, která na ně vystřelí tucet rachejtlí, tak to asi moc nepomůže. Jde o to zabránit jim, aby se vyzbrojili. Jde o to, a to je asi největší změna, že obchod se zbraněmi roste. Proudí kanály, o kterých jsme nikdy předtím neslyšeli - a často končí v rukou úplně jiných aktérů, než pro které byly určeny. A nikdo vlastně neví, jak se tam zbraně dostaly.
ZPRÁVY Z ŽELEZNIČNÍHO TRHU: Existuje nějaký způsob, jak specifikovat tyto kanály, o kterých dosud nikdo nevěděl?
Petr Rozek: Petr Rožek: Dnes se o tom ani nemluví, ale například o ruském exportu. Ten byl v podstatě zmrazen, nebo měl být zmrazen, všemi těmi embargy. Ale ruské zboží je stále na trhu, ruská ropa je na trhu, ruský plyn je na trhu, dokonce i jejich nikl je na trhu. Prostě to funguje, všechno pořád funguje, akorát už to není ruské, ale třeba ázerbájdžánské nebo někoho, kdo se tam ještě trochu angažuje. Já sám nevím, jak se pozná ruský plyn od ázerbájdžánského, mně je to jedno, prostě to odněkud přichází. A stejné je to se zbraněmi. Myslím, že tahle doba, ať je jakákoliv, ukazuje jednu věc: obchod prostě funguje za všech podmínek, obchod si cestu najde, a dokonce i zapřisáhlí nepřátelé mezi sebou obchodují, protože to jinak nejde.
ZPRÁVY Z ŽELEZNIČNÍHO TRHU: Je vůbec možné zjistit, odkud zboží pochází?
Petr Rozek: Za tím vším stojí byznys, který je možný díky rostoucím maržím. Myslím, že dnes někdo vydělává pekelné peníze. Například logistika přes Střední a Dálný východ. Nejdřív se říkalo, že přestaneme zboží přes Rusko vozit úplně, že bude alternativní trasa. Jedna se našla, ale byla špatná, takže se zboží v tichosti vrátilo na ruské železnice. < Něco málo jde přes Ázerbájdžán, ale ne moc.
ZPRÁVY Z ŽELEZNIČNÍHO TRHU: Jak se v této situaci mění logistika na Ukrajině?
Petr Rozek: Petr Rozek: Funguje to, ale s omezeními. Rusové se záměrně snaží zničit ukrajinskou infrastrukturu - železnice, křižovatky, nádraží. Překvapivě neútočí na infrastrukturu pro vývoz pšenice, jejíž část patří americkým společnostem. Například většina přístavu v Oděse patří americké společnosti Cargill. A zatím tam nespadla ani jedna bomba. Víme, že loď vyjede a je zasažena 30 metrů od přístavu. Ale samotný přístav funguje bez problémů, takže si myslím, že existují nějaké dohody a je to rozděleno a rozhodnuto už dávno, jak to bude.
Bude nezbytné obnovit nebo znovu postavit to, co je potřeba pro přepravu zboží na Ukrajině. Viděl jsem fotografie zcela zničené ukrajinské železnice. Na železnici není elektřina, stanice jsou zničené. Ale velké dopravní uzly, které se dají využít k přepravě zbraní, bude třeba opravit. A Evropská unie se na to třese, Evropská unie chce na Ukrajině utratit spoustu peněz. Objevily se dokonce návrhy na přechod na evropský rozchod, ale to je spíš sci-fi - tak velká země by musela udržovat dva systémy paralelně. V pobaltských státech to zkusili - postavili hlavní trať se standardním rozchodem, aby se na ni mohlo dovážet zboží z Evropy. Ale jinak tam všechno jezdí na tomto ruském rozchodu, protože to jinak nejde. A to jsou malé země - Ukrajina je desetkrát větší.
ZPRÁVY Z ŽELEZNIČNÍHO TRHU: Když už mluvíme o přístavech na Ukrajině - Turecko je blízko. Myslíte si, že jeho role poroste?
Petr Rozek: Určitě už roste. Turecko je nyní klíčovým logistickým hráčem nejen v regionu. Je to překladiště do Evropy. Je blízko, má dobré silniční a železniční spojení a má výborné dohody s EU. Mnoho výrobců se do Turecka vrací kvůli ceně, kvalitě pracovní síly a dostupnosti. Bohužel chybí politická vůle k ještě užší spolupráci.
ZPRÁVY Z ŽELEZNIČNÍHO TRHU: Myslíte si, že má Turecko stále šanci stát se členem EU?
Petr Rozek: Doufám, že ano. Nemá smysl Turecko odstrkovat - jsme na něm geopoliticky závislí. Pokud se Turecko rozzlobí, může to mít následky. Má obrovskou diasporu v Evropě, velký výrobní potenciál a je členem NATO. Byl bych rád, kdyby se Turecko stalo členem EU. Trochu bychom ho přiškrtili, trochu bychom ho politicky usměrnili, takže by možná nedocházelo k těm nesmyslným pohraničním válkám s Kurdy.
ZPRÁVY Z ŽELEZNIČNÍHO TRHU: Konečně, svět nyní čelí novým obchodním válkám, zejména mezi USA a zbytkem světa. Jaký to podle vás bude mít dopad?
Petr Rozek: Obchodní války vždy vedou k poklesu - méně obchodu znamená méně logistiky. Trumpova hrozba pokutami pro čínské lodě vplouvající do amerických přístavů by mohla znamenat růst cen lodní dopravy. Pokud dojde k omezením, firmy se stáhnou a Amerika možná bude muset brzy vymyslet, jak zboží vůbec dovážet. Situace je bezprecedentní. Otázkou je, zda existuje vůle jednat - na obou stranách.
